Deváťáci škole

Dne

Drazí učitelé, spolužáci a celá základní školo,

píše se datum 27. června 2014, což pro mnoho z nás znamená nejvíce očekávaný den od začátku školního roku. Nepochybně se všichni zde přítomni těší na krásné dva měsíce volna, jímž jsou letní prázdniny.

O prázdninách si odpočineme od školy, starosti hodíme za hlavu, vybudujeme nové vztahy, vyzkoušíme nové věci, budeme objevovat nová místa, ke kterým se budou vázat jak dobré, tak i špatné vzpomínky. Ale ani tyhle prázdniny netrvají věčnost. 1. září se všichni vrátí do školy a zasednou do starých lavic. Až na nás. Nás, žáky devátého ročníku.

Už od první třídy plaveme v téměř nekonečném moři s tlupou nenasytných žraloků v podobě našich milovaných kantorů a moři plném propastí v podobě známek a záludných testů. Jenže za těch devět let jsme pomalu dopluli až k pevnině, kde pro nás takzvaný „boj o přežití „ končí.

Vzpomínáme na náš první den v téhle škole, kdy jsme se jako malí prvňáci nechali vést za ruku od tehdejších deváťáků, pro nás v té době už skoro dospělých lidí, kteří mají ve všem jasno a všechno znají a všechno prožili a jsou soběstační, do téhle budovy. Teď tady stojíme jako deváťáci my a vše co jsme si tehdy mysleli, můžeme popřít. Soběstačný není nikdo z nás a jasno máme možná tak v tom, že do téhle budovy jako žáci základní školy už nikdy nevstoupíme. Začínáme novou fázi života a tou je teď pro nás nástup na střední školu. Ještě v prosinci jsme pomalu nevěděli, na jakou školu nastoupíme a teď už máme i po přijímacích zkouškách. Výběr střední školy byl pro mnoho z nás naším asi zatím největším rozhodnutím v životě.

A teď stojíme a vzpomínáme, jakých těch devět let bylo. Chybí nám doba, kdy jsme se na prvním stupni nemohli dočkat, až po prázdninách nastoupíme do školy. To na druhém stupni jsme se všichni těšili, až škola skončí a nastanou prázdniny, které by nám mimochodem nejvíce vyhovovali dvanáct měsíců v roce. Budou nám chybět přestávky, ve kterých nám dělali celých devět let společnost tihle úžasní spolužáci. Budou nám chybět naše školní výlety a exkurze. Budou nám chybět učitelé, kteří nám věnovali tolik času a úsilí, jen abychom z té základky nevyšli úplně dutí.

Proto bychom chtěli poděkovat našim třídním učitelům, kterými byli:

Paní učitelka Janečková, která nás měla v první a druhé třídě, na kterou budeme vzpomínat jako na berušku z Písmenkova.

Paní učitelka Mauksová, která nás měla ve třetí a čtvrté třídě, na kterou si vzpomeneme vždy pod přezdívkou „kuřátka, kterou nás tak často oslovovala.

Bývalý pan učitel Polášek, který byl třídním učitelem tehdejší 5. B byl s námi až do první poloviny osmého ročníku. Budeme na něj vzpomínat jako na pana učitele, který uměl pobavit jeho čtením úryvků z novin při tak těžkých písemkách z fyziky a zastrašit nás svým postojem, z něhož vyzařovala autorita.

Paní učitelce Rylichové, která byla třídní učitelkou 5. A a vytrvala s ní až do konce osmého ročníku, na kterou budeme vzpomínat jako na naši učitelku cizích jazyků, jako na paní učitelku, která nám dokázala vždy zpříjemnit hodinu jejím nadšením, vždy pozitivní náladou a krásným úsměvem, který zdobí její obličej.

A náš poslední, už společný třídní učitel Pevný, na kterého budeme vzpomínat jako na učitele, který nás za tu krátkou chvíli, co nás měl, uměl pěkně potrápit, ale uznejme, že mi jeho tady.

Na konec bychom chtěli poděkovat zbytku učitelskému sboru, který nad námi, i když většinou proti naší vůli, neztrácel trpělivost a přežil to s námi, jako tvrdohlavými, pubertálními výrostky až do konce.

Také paní vychovatelce Trojanové, která některým z nás dělala v odpoledních hodinách společnost v klubu a hlavně jí patří velké dík, za to, jak dokázala poradit a naslouchat nám.

Dále panu školníkovi, který dokázal opravit i neopravitelné.

Také nesmíme zapomenout na paní uklízečky, které po nás uklízely ten svinčík, který jsme dokázali udělat pořádný.

A na úplný konec na paní kuchařky, které nám celých devět let, pět dní v týdnu dokázaly  naplnit žaludky do sytosti.

Drazí učitelé, spolužáci a celá základní školo,

Tímhle proslovem se s vámi loučíme a přejeme krásné a slunečné prázdniny, žákům aby se jim ve škole dařilo a naplno prožili roky, které jim na téhle škole zbývají a učitelům hlavně pevné nervy s dalšími žáky.

Děkujeme za nezapomenutelných devět let.

                                                                                                      Veronika Bezděková a spolužáci 9. třídy