První pomoc trochu jinak

Dne

Jsou povolání, u kterých se prakticky hned můžete pokochat výsledkem své práce. Například zedník hned ví, jakou postavil zeď. Ale pak jsou taková, kdy se výsledek dostaví až za delší čas. Proč o tom píšu?

V úterý 16. října nás navštívili studenti střední školy, jejichž osudem se v budoucnu stane záchrana lidských životů ať už přímo jako záchranářů nebo profesionálních hasičů. Připravili si pro naše žáky osmého a devátého ročníku velmi zajímavý program. Já jsem měl možnost sledovat, jak si s nejrůznějšími situacemi dokáží prakticky poradit žáci 8. A. Rozdělili se na čtyřčlenné skupinky a vrhnuli se do zachraňování. Postupně pomohli osobě pohmožděné, krvácející, se zástavou dechu i po otravě pravděpodobně alkoholem. Bylo zajímavé pozorovat, že přes počáteční ostych nakonec vše zvládli včetně přivolání pomoci telefonem i řízení se pokyny záchranné služby.

Byl jsem potěšen hned dvakrát. Jednak žáky své současné třídy, o níž píši, a pak také naším bývalým žákem Pavlem Bistrým, který v podstatě celé školení organizoval, řídil a prakticky se ho i účastnil. Takže, Pavle, já za sebe i za své žáky ti děkuji a přeji ti v tvém budoucím povolání hodně zachráněných lidských životů.

                                                                                               Mgr. Vojtěch Macek