Německá škola ve Valticích

 
Po většinu historického vývoje školství ve Valticích byla výuka místních dětí prováděna v německém jazyce.
 
Výuka po celá staletí probíhala většinou nahodile, kantoři byli mnohdy nedostatečně vzděláni a často učitelskou práci zastávali vysloužilí vojáci. Vyučování probíhalo po domech, hostincích či na faře – prostě tam, kde byli ochotní žáky snášet.
 
Do školy ve Valticích docházely také děti z Hlohovce a Úval. Prostory k výuce zdaleka nepostačovaly stoupajícímu počtu dětí. Z těchto důvodů město za pomoci knížete Jana II. z Lichtensteina přistoupilo k výstavbě nové školní budovy, která byla slavnostně otevřena 17. června 1877. V 1. roce výuky v této nově vystavěné budově měla zdejší škola 380 žáků, z toho 186 děvčat a 194 chlapců.
 
V roce 1889 byla škola již šestitřídní a docházelo do ní na 500 žáků. Tuto měšťanskou školu navštěvovali žáci z dnešního Sedlece, Úval, Schrattenbergu, Katzelsdorfu a okolí Břeclavi. A opět se nedostávalo prostor.
 
Za pomoci knížete a Sparcasse Feldsberg byla v roce 1895 zahájena přístavba dalších prostor školy – byla vybudována nová tělocvična a rovněž se provedla přestavba stávající školní budovy.
1. září 1896 byla zahájena výuka v nově opravené škole – k výuce tehdy sloužilo 16 učeben, tělocvična, školní kuchyně, dílny pro chlapce, kabinet školních pomůcek, kancelář a školní zahrada. V budově také sídlila městská knihovna a nechyběly ani dva byty pro učitele.
 
V roce 1901 byl do školy zaveden vodovod a zároveň vybudována kanalizace. Ve školním roce 1913/1914 bylo nainstalováno elektrické osvětlení.
 
Posledním ředitelem německé dívčí obecné a měšťanské školy se stal Rudolf Laitner a posledním ředitelem chlapecké Hauptschule byl Franz Wiedra.
 
Během okupace do německých škol ve Valticích chodili také žáci z Úval, Hlohovce, Schrattenbergu, Katzelsdorfu a Reinthalu. Vyučování se přizpůsobilo válečným poměrům a potřebám.
 
Ke konci 2. světové války byl ve škole umístěn německý vojenský lazaret, výuka tak byla na čas přemístěna do hasičského skladiště. V únoru 1945 ustalo vyučování úplně, starší žáci byli vyzváni ke kopání zákopů v okolí Valtic.
 
Po prohrané válce byla většina německého obyvatelstva z českého pohraničí vysídlena. Z rozhodnutí vítězných mocností byli valtičtí Němci odsunuti do Rakouska a Německa a německá škola ve Valticích přestala existovat.
 
 
 
České školy ve Valticích v letech 1920 – 1953
 
Zároveň s připojením Valtic k Československu 31. července 1920 byly učiněny první kroky k otevření české menšinové školy. V srpnu téhož roku se zapsalo do nově vzniklé české školy 38 dětí a vyučování pod vedením učitele Václav Grunta mohlo začít. Problém ale byl s tím, kde se bude vyučovat. Po krátkém období, v němž škola využívala místnosti rolnické školy, byla česká škola přemístěna do budovy radnice, přesněji do prostor bývalého soudu.
 
Přílivem českých rodin do Valtic a přestěhováním brněnského chlapeckého a později i dívčího sirotčince do objektu do tzv. Kinderasylu (později železniční učiliště) byly prostory pro výuku na radnici nedostatečné a škola musela být přemístěna do prostřední budovy Výchovny města Brna. V tomto zařízení bylo umístěno asi 300 převážně českých dětí. Česká obecná škola se díky nim rozrostla z původních dvou tříd na školu pětitřídní, byly otevřeny také dvě další třídy pro mentálně zaostalé děti.
 
V období 1. republiky pod vedením ředitele V. Grunta působila ve Valticích řada obětavých pedagogů. Připomeňme alespoň několik jmen – J. Trčka, M. a B. Vařekovi, M. Gruntová, J. Benda, M. Lízlerová, M. Trčková, F. Marek, B. Bouchner, F. Janků a řada dalších.
 
Koncem roku 1920 byly v našem městě již také vytvořeny podmínky pro zřízení české měšťanské školy, byla otevřena už v únoru 1921 v prostorách Výchovny města Brno. Prvním ředitelem se stal Antonín Čech (1921 – 1928), po něm do této funkce nastoupil Jakub Fintajsl (1928 – 1938).
 
Škola od svého počátku měla řadu dobrých pedagogů, kteří se zasloužili nejen o rozvoj školy, ale také o národnostní, kulturní a hospodářský rozvoj celé české menšiny. V období mezi 1. a 2. světovou válkou mezi učiteli na měšťanské škole působili J. Bakalář, M. Macháček, F. Kopřiva, A. Hájková, K. Fiala, J. Dohnal (po válce se stal ředitelem měšťanské školy) a řada dalších.
 
V meziválečném období ve Valticích působilo na obecné a měšťanské škole celkem 51 učitelů, z toho 16 žen. Všichni učitelé se v této době aktivně zapojovali do veřejné činnosti v četných spolcích a byli hybnou silou jejich aktivit.
 
Osudový pro občany české národnosti byly události roku 1938. Mnichovský diktát, připojení československého pohraničí k německé říši, protičeské nálady, to vše přinutilo velkou část valtických občanů opustit své domovy a hledat bezpečí ve vnitrozemí. Nakonec v říjnu 1938 přestala výuka na českých školách úplně.
 
Po osvobození Valtic Rudou armádou dne 21. dubna 1945 si nově ustanovený národní výbor vymezil jako jeden z hlavních cílů obnovení české školy – tentokrát již v budově bývalé německé školy na náměstí. Protože budova školy sloužila v závěru války jako vojenský lazaret, bylo třeba ji rychle opravit a vybavit potřebných nábytkem. 22. května 1945 bylo vyučování na obecné školy zahájeno a ve čtyřech třídách pracovalo 139 žáků, včetně přihlášených německých dětí. Prvními učiteli na této škole byli T. Beránek (ředitel), dále O. Götz, M. Ivan a B. Bouchner.
 
Dne 6. 6. 1945 byl sepsán zakládající protokol, podle něhož byly české školy ve Valticích uznány, a byl ustanoven školní obvod pro měšťanskou školu (Valtice, Úvaly a Hlohovec). Nařízeno bylo také propuštění německých žáků ze školy. Tím samozřejmě klesl počet žáků, přechodně navštěvovalo školu jen 37 dětí. Školní rok byl ukončen 12. července 1945, žáci nedostali vysvědčení, ale jen potvrzení o návštěvě školy.
 
Přílivem nových osídlenců ve školním roce 1945/1946 počet žáků zase rychle narůstal. Na začátku tohoto školního roku se na obecné škole, již pod vedením Jindřicha Trčky, učilo 78 žáků, ale na konci školních roku školu navštěvovalo již 175 žáků rozdělených do 4 tříd.
 
Na měšťanské škole bylo zapsáno na začátku školního roku 105 žáků, během roku počet vzrostl na 169 žáků. Ředitelem měšťanské školy byl od roku 1945 Josef Dohnal.
 
V dalších letech se na obou školách i nadále rychle zvyšoval počet žáků a postupně se zlepšovala také práce školy.
 
Od roku 1946 bylo zavedeno přezouvání žáků, navazovalo se na bohatou tradici školního divadla a pěveckých souborů, organizovaly se lékařské prohlídky žáků, sběry odpadových surovin atd.
 
V roce 1950 byl na škole ve 4. a 5. třídách založen Pionýr, jako první v okrese začala naše škola s vařením obědů ve školní kuchyni (první stálá kuchařka se jmenovala Anna Jablonická). Rozvíjela se zájmová činnost v různých kroužcích, učitelé organizovali vlastivědné zájezdy, ale i mnoho dalších veřejných akcí.
 
1. 3. 1952 byla pro žáky obou škol pod vedením Marie Schejbalové zřízena družina mládeže.
 
1. 9. 1953 došlo k reorganizaci školství, a tím ke sloučení obecné a měšťanské školy, čímž vznikla osmiletá střední škola, jejím ředitelem se stal František Schejbal.
 
První léta po osvobození byla charakterizována množstvím převratných změn politických, hospodářských a společenských. Tyto změny se bezprostředně odrážely i v životě školy.
 
 
 
Rychlý přehled
 
První listinná zmínka o škole ve Valticích sahá až do roku 1338.
 
Vývoj škol v obci:
       1544         – katolická škola
       1581         – protestantská škola
       1597         – evangelická krajinská škola
1599 – 1604   – katolická škola
 
17. 6. 1877 – slavnostní otevření nové budovy školy (výuka v německém jazyce)
 
1889 – 500 žáků, šestitřídní škola
 
1. 9. 1896 – 16 učeben, tělocvična, kabinet, školní kuchyně, dílna pro chlapce, kabinet pomůcek, 2 byty pro učitele
 
1. 10. 1901 – zaveden vodovod a zřízena kanalizace
 
1913 – instalace elektrického vedení
 
10. září 1919 bylo město Valtice s okolím připojeno k českému státu. V tomto roce se konají ve městě přípravy ke zřízení menšinové české školy. O rok později navštěvuje českou dvoutřídní školu v budově bývalé německé rolnické školy 38 dětí.
Do okupace v roce 1938 byla menšinová česká škola ještě přemístěna do budovy radnice (bývalý soud) a později do budovy Kinderasylu (sirotčince) u železniční zastávky. Ředitelem obecné školy v meziválečném období byl Václav Grunt.
 
1921 – otevřena Státní měšťanská škola s československým jazykem (159 žáků). Do školy dojížděli žáci také z obcí Hlohovec, Březí, Novosedlí, Mikulov, Sedlec, Dobré Pole.
 
Ředitelé:
Antonín Čech (1921 – 1928)
Jakub Fintajsl (1928 – 1938)
 
V letech 1920 – 1938 působilo na valtické základní škole 51 učitelů, z toho 16 žen.
 
Září 1938 byly české školy ve městě uzavřeny.
 
22. 5. 1945 –    zahájeno vyučování v prostorách dřívější německé školy
Obecná škola – 139 žáků – 4 třídy – Tomáš Beránek, Jindřich Trčka
Měšťanská škola – 105 žáků – ředitel Josef Dohnal
 
Od 1. 9. 1953 –   reorganizace školství – osmiletá střední škola (sloučení obecné a měšťanské školy)
 
 
 
Ředitelé:
1953 – 1958        František Schejbal
1958 – 1961        Oldřich Klanica
1961 – 1979        Vítězslav Palásek
1979 – 1985        Miloš Petrů
1985 – 1999        Ludvík Janků
1999 – 2004        Svatava Kovářová
2004 – 2012        Michal Hyčka
2012 –                  Markéta Nedělová
 
Velké změny zaznamenala budova školy v letech 1972 – 1977, kdy byla dokončena nová přístavba (9 mil. Kč), která umožnila zřízení 12 učeben, 4 odborných pracoven a kabinetů.
 
V roce 1977 bylo na škole 22 učeben, 5 odborných pracoven, hudebna, cvičná kuchyň, skleník, dílny, kabinety, šatny, byt školníka. Školní družina a kuchyně se školní jídelnou byly v další budově na náměstí. Školní hřiště a školní sad byly rovněž umístěny mimo budovu školy.
 
1. 1. 2000 získala škola právní subjektivitu, zřizovatelem je Město Valtice.
 
V období 2004 – 2008 se uskutečnily ve škole další rozsáhlé stavební úpravy. Byla vybudována nová moderní školní kuchyně s jídelnou, v přístavbě ze 70. let získala v půdní vestavbě další odborné pracovny. Instalací plošiny pro vozíčkáře a možností využívat schodolez jsme se stali bezbariérovou školou. Do hlavní budovy školy byla přemístěna 2 oddělení školní družiny. Náklady na tyto stavební úpravy činily asi 35 mil. Kč.
 
V roce 2008 byla nákladem cca 8 mil. Kč provedena v přístavbě školy výměna oken (eurookna) a bylo provedeno také zateplení fasády. V atriu přístavby byl na ploše 11 x 16 m zhotoven obraz stromu (autorem díla je valtický výtvarník Jiří Grbavčic).
 
V roce 2007 jsme oslavili 130. výročí školy, u této příležitosti byl vydán almanach (k nahlédnutí na stránkách školy - ZDE). Roku 2008 jsem vzpomenuli také 100 let lípy před školou.
 
Další činnost školy jsou podrobně zpracovány ve výročních zprávách, které jsou k dispozici v ředitelně školy a aktuální výroční zpráva je součástí našich internetových stránek.